1. jste věřící?
Ano, velmi, protože jsem měla možnost v životě několikrát se přesvědčit o tom, že to nejsme my, kdo máme moc nade vším.
2. Jak se stalo, že jste začala věřit v Boha, nebo že nad námi je zkrátka něco, co tento svět řídí?
Když jsem chodila na zš a šla jsem s taškou na zádech po ledovém chodníku, v pravoúhlé zatáčce doprava jsem během kroku uklouzla a tak se dostala na jednu nohu a od pasu nahoru do úhlu, ze kterého jsem mohla jedině spadnout. Stihla jsem si jen pomyslet „Pane Bože, snad nespadnu a něco si nezlomím!“ a než jsem udělala další krok, tak jsem pocítila teplou energii, která nebyla jako konkrétní tlaková podpora rukou, ale „něco“ mě jemně a pomalu narovnalo a mohla jsem jít klidně dál. Věděla jsem, že to nebyla moje zásluha, ale něčeho sice neviditelného, ale co to se mnou myslí dobře, jinak by mě to nepodpořilo. A takhle jsem se v životě už vícekrát vyhnula zraněním, i když nějaká velká také byla (zlomenina obratle, kdy Bůh byl ale také při mně, protože jsem se vůbec probrala a navíc jsem si nezranila míchu, a v autobusech mě od té doby dokonce bolí záda méně, nebo vůbec…
3. Proč Vás opera tolik nepřitahuje?
Mám ráda písně hl. Mahlera, které jsem začala dělat až pár let po akademii, protože jsou velmi těžké na techniku a dech. Mahler nezvykle detailně sladil jazyk a tóny tak, že vám najednou němčina připadá krásně zpěvná, na rozdíl od jiných německých skladatelů.
V opeře mi trochu někdy chybí pokora a oddanost hudbě jako takové, ale spíše se sólisté snaží překonat jeden druhého silou hlasu, není jim moc rozumět, většinou jsou náměty světské… (Někomu přijdou zase duchovní náměty nudné)
A není pravda, že v duchovní a písňové hudbě v kostele nebo v koncertním sále není potřeba velký hlas, protože kostel sám o sobě hlas nezvětšuje, a když ho prostě nemáte nosný, tak nikde nebudete slyšet dozadu, a pokud se v kostele akustika „tříská“, tak vám nebude rozumět. Nosný hlas a materiál potřebujete nejen v divadle. V koncertních sálech je mnohdy akustika horší.
4. Na co se tedy chcete v budoucnu soustředit?
Soustředím se na duchovní hudbu a písně hlavně ty neznámé – proč stále opakovat, když je tolik krásných skladem bez povšimnutí? Krásné skladby jsem si koupila v Haagu ve školním antikvariátu, jako jsou např. originální partitura Bachových duetů pro soprán a alt i se všemi nástroji, která by se u nás ani z knihovny domů nepůjčila, ani na ofocení, a proto je u nás bohužel spousta nádherných děl v knihovnách a neprovedených. Zpívám více žijící autory, pak hlavně Mahlera a Dvořáka ze všech jeho cyklů – výběr 7 písní budu zpívat i na adventním koncertě 21.12., a hlavně duchovní hudbu, charitativní akce, zpívala jsem např. na recitál pro Tyflo – společnost pro slabozraké, a ráda přispívám zpěvem k realizaci dobrých projektů, aby z naší mapy nemizely architektonické zajímavosti a důležitá duchovní místa – např. 13.12. letos jsem byla oslovena zpívat na akci na záchranu kostela sv. Jana Nepomuckého ve Starých Křečanech u Šluknova. Je cenný tím, že má dochované barokní historické konstrukce bez pozdějších přestaveb, je zde i krypta a je to architektonicky velmi hodnotný celek. Sama jsem pořídila několik fotografií na svůj web, aby co nejvíc lidí vidělo, jak krásné památky u nás úplně opomíjíme a spousty peněz tečou jinam – hl. do sportu, kde jde jen o to rvát se, kdo bude nejlepší. Poslední dobou nějak nerozumím ani té sportovní aktivitě, která nedává nic druhým lidem, jen něco do života jednomu, tomu, kdo je na stupních vítězů…
Když se mohou obrovské peníze vkládat do sportu, tak by se měla najít i část peněz na záchranu různých duchovních a jiných důležitých staveb…